pátek 30. září 2011

Forma na cihly

Když jsem byl dnes u kamarádka v krámku (prodává modely), tak nějak přišla řeč na to, co si kdo zítra v Praze na výstavě e-day koupí, resp. prodá. Mají tam jednak šikovné ceny (= dobré slevy), navíc se na jednom místě dá toho opravdu sehnat dost a dost. Dokonce i figurky.
Když jsem si já již vyrobil dveře od trezoru (viz. dříve), tak jsem si řekl, že by mohl hezky vypadat trezor obezděný cihlovou zdí. Jenže kde sehnat tolik cihel?!

Mám se pokusit shánět nějakou silikonovou formu? Proč ne, konečně snad by ani nemusela být drahá, určitě bych ji doma uživil. Jenže na druhou stranu proč zbytečně utrácet. 'Hele,' řekl kamarád, 'proč si ji neuděláš? Kup si třeba cihličky od plusmodelu a udělej si formu.'


Rozhodně dobrý nápad. Takže hned jak jsem přišel domů, vyhrabal jsem krabičku s cihličkami (nemusel jsem je kupovat, měl jsem je již doma) a z chladničky Mold Maker (je lepší ho mít uskladněný v chladničce) a z jednoho ze dvou hranolů uřízl asi dvě třetiny. Vlastně část, co mi zbyla z minula, kdy jsem ho testoval, lehce jsem ho rozválel, aby nebyl tak vysoký a vešlo se mi do něj více cihliček. Nevím, zda jsou vypalované - přijdou mi tak - takže jsem je jen lehce vmáčkl do předpřipravené hmoty tak, aby z nich nic nepřečnivalo, ale zároveň nebylo ani utopeno. Jemný prach, který na cihlách je, jsem nechal, cihličky jsem od něj nijak nezačišťoval - půjdou lépe vyndat, protože prášek zafungoval jako dětský pudr.

Cihly jsem následně z formy nevyndaval a nechal to celé zapéct. Po vyndání z trouby jsem ze silikonové - a nyní již i pružné - formy cihličky lehce vyklepl. Tedy vypadly takřka všechny samy od sebe.

Když to tedy shrnu, tak během chvilky se dá vyrobit krásná forma, která se jinak komerčně prodává. A Mold Makeru mám stále dost, takže nic mi nebrání vyrobit si další podobné formy. Zkuste to také. Na fotografiích se může každý přesvědčit, že to opravdu funguje. A nejen na cihličky...

PS: Uvidíme se zítra na e-dayi. 

pondělí 26. září 2011

Měřítko (scale) není velikost (size)


Tento článek měl být původně krátkým přiblížením toho, jak je to vlastně s velikostí figurek, která se uvádí v milimetrech a velikostí modelů, které se uvádějí poměrem jedna ku deseti apod.. Nakonec se z krátkého příspěvku stal příspěvek poněkud delší.

Troufnu si říci, že v současné době vedle sebe stojí jak svět figurek, tak svět (nejen plastikových) modelů. Nebylo tomu tak vždy. Figurky nalezneme již v dobách Starého Egypta, ve středověku i novověku.

Figurky sloužily původně buď jako hračka, věc určená k výuce, případně nějaký symbol. Přeci jen pohřbívat společně se zemřelým vládcem celou armádu, případně vybranou jednotku, nebylo vždy tak snadné. Ovšem ne tedy, že by se to nikdy nestalo.

Ovšem o figurkách ve smyslu, jak je známe dnes, můžeme začít mluvit až od poloviny devatenáctého století, kdy – konkrétně v roce 1839 – založil jistý Němec Ernst Heindrichsen firmu, která na trh dodávala nic menšího, než dětské hračky. Tedy konkrétně figurky. Do této doby se figurky vyráběly ručně. Vedle toho, že se jednalo o poměrně zdlouhavou práci, se pro figurky používaly materiály jako dřevo, kůže, papír, lepenka… Cena figurek navíc byla vysoká. Figurky tedy nebyly masovou záležitostí. Ovšem právě to pan Heindrichsen změnil. Průmyslová revoluce mu totiž umožnila vyrábět figurky hromadně, hlavně i z nových materiálů – v této době podle všeho vzniklo pojmenování ‚cínový vojáček‘. Další věc, kterou  Heindrichsen světu figurek dal, byla velikost 30 mm. Ať již byl opravdu tím první, faktem zůstává, že do té doby to bylo tak nějak jedno, protože figurky byl jen hračkami a šlo o to, aby danou část výzbroje i výstroje každý snadno rozpoznal. Každá figurka byla tedy svým způsobem originál.

Zavedení měřítka umožnilo sjednocení – v rámci daných možností – na typizovaném předobrazu. Ačkoli se tehdejší figurky nedají s těmi současnými srovnávat – jsou však ceněný sběratelský artikl – byl to významný krok kupředu.

Teď přeskočím pár let až do roku 1934, kdy se na trh dostaly kovová autíčka Dinky Toys vyrobená strojovou technologií vstřikování do formy. Snad vám jejich pojmenování Dinky nic neříká, ale když pro celou takto vzniklou skupinu použiji Die-Cast (což je další možné označení dané technologie), bude to každému jistě známé. Tato autíčka – a nejen ta, svět spatřily i elektrické plechové vláčky – byla vyrobena ve ‚vláčkařské‘ velikosti ‚0‘. Tedy zhruba 1:43-1:48. Tyto hračky byly přeci jen poměrně velké a drahé, takže netrvalo dlouho a svět spatřila jejich konkurence v menším měřítku. A protože úplně první takový model byl pro vlastní ochranu vložen do krabičky od zápalek (anglicky matchbox), výrobce autíčka začal pod stejnou značkou i prodávat.

Tyto modely měly zasloužený úspěch – ačkoli třeba právě u Matchboxů to ze samého začátku nikdo moc nepředpokládal – že logickým pokračováním bylo, že výrobci začali vedle samotných modelů dodávat i doplňky. A ty byly se stejném měřítku. Měřítko tedy znamená, že daná věc je oproti originálu tolikrát a tolikrát zmenšená. Tedy měřítko 1:20 znamená, že dvacet centimetrů na skutečném autě představuje jeden centimetr na zmenšeném modelu.

Stejně jako se rozvíjelo modelářství jako takové, rozvíjely se i figurky. A protože ne vždy se jednalo o doplňky k modelům autíček a vláčků, lišily se i jejich velikosti, které se až časem staly doslova klasikou. V této souvislosti je třeba připomenout Angličana Charles C Staddena (1919-2002). Tento velmi talentovaný člověk  se zasloužil o to, že zejména velikost 54mm se stala doslova klasikou v plném slova smyslu. Vyráběl figurky nejen v této velikosti, ale i v dalších velikostech: 25mm, 30mm, 54mm, 85mm, 90mm plus figury větších měřítek.

Velikost těchto figur se neudávala v poměru – přeci jen lidé se nerodí jako nějaký typizovaný výrobek jako třeba auta, velikost (size) jen udává velikost daného modelu. Přeci jen aby bylo možné udržet určitý standard, došlo i v této souvislosti k určitému zevšeobecnění. Většinou totiž dostaneme do rukou jakousi ‚no-name‘ figurku, která představuje zdravého člověka středního vysokého kolem 175 cm. Pokud bychom malovali figurku někoho konkrétní, u koho by bylo známé, jak byl vysoký, dělá se to tak, že – k tomu se dostanu ve zvláštním článku – zatímco velikost ono ‚průměrného‘ člověka by se jako měřítko vzala velikost 7,5 hlav, u vysokého člověka je možné jeho velikost ‚protáhnout‘ až na velikost osmi až devíti hlav (výška hlavy je jedna jednotka). Ovšem nejedná se o výšku nějaké typické hlavy, ale hlavy konkrétní postavy. Naopak malý člověk by byl o velikosti šesti až sedmi hlav. Důležité je to, že velikost dané hlavy je vždy v daném měřítku. Pokud se budeme řídit tímto pravidlem, je snadné v měřítku 54mm udělat jak vysokého člověka, tak i člověka malého.


 V následující tabulce uvádím přibližné (!) srovnání velikostí a těm odpovídajícím měřítkům. Zejména u velikosti 54 mm se můžeme setkat s tím, že některé 'čtyřiapadesátky' měří 54 mm přímo od chodidel k očím, jiné měří 54 mm od chodidel k temeni hlavy. Nejedná se o chybu, jen si daný autor vykládá velikost 54 mm po svém. Obě možnosti jsou však správné!


Tabulka
      1. 25 mm (velikost)                 =          1/72 (měřítko)
      2. 30 mm                            =          1/60
      3. 35 mm                            =          1/48
      4. 49 mm                            =          1/35
      5. 54 mm                            =          1/32
      6. 60 mm                            =          1/30
      7. 70 mm                            =          1/25
      8. 80 mm                            =          1/22
      9. 90 mm                            =          1/20
      10. 120 mm                           =          1/15 
               ===============================================

Doufám, že se mi povedlo tento článek napsat srozumitelně. Rád bych v tomto tématu pokračoval. Například i ve vlastní tvorbě figurek. Protože jsem neutrpěl medicínské vzdělání, snad se mi to podaří napsat srozumitelně. Ovšem tak, aby vystudovaní odborníci nepadali do mdlob. Ovšem oči v sloup ať si případně dávají :-) 

středa 21. září 2011

Medvědí lovec - figurka

…v dobách, kdy lidé Polárního kruhu věřili, že svět je kulatý právě tak jako iglů, jsme mohli u skomírajících ohýnků zaslechnout i mýty a legendy o nelidských bytostech, které předají lidská obydlí, loví vesničany a pak je v temných zákoutích, kam nedohlédne ani sám Havran. jedí. Nezastaví se ani před tím, aby vyplenili pohřebiště a jeho obyvatele vyrvali z jejich zaslouženého klidu. Nejsou prý ani lidé, ani zvířata. Nejstrašnější z nich jsou Medvědí lidé. Vynikají ohromnou silou, jsou velmi velcí a velmi, velmi nebezpeční….


Nejen Medvědí lid oživil ve své fantazii Larry Macdougall (známější jako Mythwood). Vdechl život celé Arkádii… zemi, kde žije Medvědí lid. Jenže stále tomu něco chybělo. Zvláště teď, kdy světu vládne 3D technologie. Ať se již se splní mé přání a 3D technologie se v našich obývacích pokojích nakonec neprosadí, či tomu bude opačně, figurky (naštěstí) se prosadily.

Ve firmě Polaris Minor spojili svět Arkádie a svět figurek a vytvořili figurku Medvědího bojovníka. Od chodidel k vršku hlavy měří 41 mm.


Obsah balení, shoda se vzorem

V balení – v mém případě zavařený igelitový sáček rozdělený na dvě části – najdeme samotnou figurku a v druhé části pak horní a dolní část lopaty, kterou figurka třímá v ruce. Figurka zaujímá klidovou polohu, ruce spuštěné volně podél těla, jednu nohu – dalo by se říci klasicky - na kameni. Ovšem právě v tomto případě to není na závadu. Přeci jen kdo se v mrazivých pláních příliš vysiluje zbytečným pohybem, zvyšuje svou šanci na to, že zemře vysílením, případně zmrzne. Navíc figurka věrně odráží svou předlohu – tedy mythwoodovy obrázky. Velmi povedený je pak obličej.

Protože jsem byl svědkem toho, jak figurka vznikala – autor pravidelně dával fotky na modelfórum – navíc má doma i dva předprodukční kousky, tak musím jednoznačně říci, že pokrok je více než znatelný. A snad bych ani neměl mluvit o pokroku, ale zatímco jsem první pokusy žertem (snad to autor nepochopil jinak) označoval za ogří babičku, tak v případě této figurky na stůl dostaneme bojovníka a pravého zástupce Medvědího lidu.

Kvalita odlití

Figurka je velmi pěkně odlita z tmavě šedého resinu. Bez bublinek, otřepy jsou jen na takových místech, odkud se snadno odstraní.

Jedinou starostí mi tak dělá obava z toho, aby legendy a báje o Medvědích lidech nejsou jen pověstmi… Ale co, na Aljašku a ani na Sibiř se nechystám. To raději na tuhle zajímavou figurku. Přeci jen je to po všech těch historicky (ne)věrných figurkách, případně šílených zobrazeních trpaslíků, svěží vánek.

úterý 20. září 2011

Mold Maker - recenze

Už je to uděláno, už je to hotovo!
Než se dostanu k samotnému zhodnocení Mold Makeru, tak popíši, co a jak jsem formoval a co to ten Sculp Mold Maker vlastně je.

Jak již slovo mold (= tvar) říká, máme co dočinění s něčím, co nějak umožní vytvářet kopie, resp. otisky. A protože je to navíc výrobek firmy Sculpey, dá se předpokládat, že se konečný výrobek nějakým způsobem asi bude zapékat. Tento předpoklad je správný a je důležité tuto skutečnost zmínit. 

Sculpey Mold Maker je středně lepivá měkká krémová hmota na bázi PVC, která po zapečení (130°C; co 6 mm tloušťka, to asi 20 minut v troubě) získá vlastnosti ne nepodobné tužší gumě. To jednak znamená, že vypálenou formu můžeme ohýbat (nijak jsem to nepřeháněl, dostanu se k tomu dále v článku), barevně je stále stejná, snad jen trošičku více zahnědlá, samozřejmě již není lepivá.

Opakuji, že pro vytvrzení formy je potřeba ji zapéct. Nejedná se tedy o silikonovou formu (k tomu, jak si jednoduše vyrobit silikonovou formu, můžete v brzké době očekávat samostatný článek).

Hmota nijak nezapáchá. V návodu (anglicky) je napsáno, že by se mělo v troubě větrat, případně mít zapnutý větrák v troubě.

Nyní již však přímo k vlastnímu formování, otiskování.

Na fotografii můžete vidět samotné (již zapečené) formy (2., 4. a 5.). Větší kus je bok kryptexu, který mi připadl jako takřka ideální dveře fiktivního trezoru pro nějakou steam punkovou figurku o velikosti 54mm. Navíc se jedná o takřka dokonalou ‚oběť‘ pro výrobu formy. 

Další dvě formy pak jsou zaformované hlavy dvou bust, které jsem doma našel. Konkrétně se jedná o německého vojáka a křižáka. Obě busty jsou od firmy Andrea.

Než začneme pracovat s Mold Makerem, dáme ho vychladnout asi tak na 20 minut do ledničky. Lépe se s ním pak pracuje.

Pokud se pozorně na obrázek podíváte, tak zejména u formy označené č.4 ke poměrně jasně vidět bílý prášek. Jedná se o dětský pudr, který je nezbytností, pokud chceme udělat otisk složitějšího tvaru. Jak jsem totiž již napsal, nezapečená hmota Mold Maker je lepivá. Nijak moc, navíc se jedná o její přirozenou vlastnost, díky které opravdu dobře přilne ke kopírovanému povrchu, ale abychom si pak formu nepotrhali, když budeme snímat hmotu s otiskem, je dobré – i v návodu je to doporučováno – poprášit třeba právě tím dětským pudrem. Já to vyřešil tak, že jsem si koupil v lékárně dětský pudr se sypátkem (27,- Kč) a posypaný povrch jsem ještě oprášil štětcem a lehce ofoukl.

Pudr jsem – hlavně ze zvědavosti, přeci jen zkusit se má vše – použil i poté, co jsem do upečené formy vmáčkl Super Sculpey, když jsem vyráběl samotný otisk. Rovnou mohu říci, že je zcela to zbytečné.

Otisk č.3 vznikl právě tak, že jsem ho opatrně – zde je opravdu třeba opatrnost – vyňal z formy, abych ho dotvaroval modelářskými nástroji. A až teprve pak jsem ho dal zapéct.

Co však forma umožňuje – stejně jako Super Sculpey – to je její opakované zapékání. U otisku č.1 jsem proto postupoval tak, že jsem Super Sculpey nejprve do formy namačkal – forma to vydržela, dobře se s ní manipulovalo – a pak dal zapéct tak, jak se Sculpey má zapékat – tedy také 130°C, 15 minut. Stejně tak vznikly i obě hlavy. Jen hlava číslo 6. není z hmoty Super Sculpey, ale dvousložkového Magic Sculpu.

Po uplynutí požadované doby jsem zapečené výrobky vyndal z trouby a po jejich zchladnutí jsem z nich opatrně sloupl formu. Protože jsem udělal formu poměrně silnou, odloupal jsem okraje, zbytek pak lehce vymáčkl ven. Myslím si, že forma by vydržela i hrubší jednání, ale bál jsem se spíše o  samotné otisky. Jak můžete vidět na otisku č.1, tak docela právem. Sice jsem ho vyňal v pořádku, ale tak dlouho jsem si s ním hrál, až jsem ho rozmáčkl na několik kusů. Ty jsem pak slepil sekundovým lepidlem, protože se mi jednak nechtělo zase dělat ten stejný otisk, hlavně jsem chtěl ušetřit Super Sculpey, který doma mám.

Další funkce Mold Makeru je to, že – jak je i napsáno na stránkách prodejce – Mold Maker můžeme také použít jako kondicionér a změkčovač polymerových hmot Sculpey. Vyzkoušel jsem i tuto vlastnost.
  
 Hmota Super Sculpey Firm se prodává v krabičce o hmotnosti jedné libry, tedy 454 gramů. To může, ale nemusí být málo. S velkou pravděpodobností hraničící s jistotou všechnu hmotu na jeden zátah nezpracujeme. Takže zbytek odložíme do krabičky na příště. A čím častěji to budeme dělat, tím se zvyšuje pravděpodobnost toho, že hmota přestane držet pohromadě a začnou z ní odpadávat po okrajích malé drobečky, hmota se začne trhat. Jenže jak to opravit. A dá se to vůbec?

Ano, samozřejmě dá – jinak bych o tom ani nepsal. Právě tak, že do hmoty vhněteme Mold Maker. Ten spojí hmotu Super Sculpey dohromady tak, že je ‚jako nová‘. Nebudu psát, jaký poměr. Je to proto, že podle stavu hmoty Sculpey se pokaždé bude lišit. Rozhodně však doporučuji to nejprve vyzkoušet na menší části hmoty Sculpey. Také raději méně, protože přidat se dá vždy, ovšem opačně to již nejde. Hmota s přimíchaným Mold Makerem bude lepivá, ovšem jen ten daný okamžik. Druhý den tomu tak již nebude. Tedy pokud jsme uvážlivě přidávali Mold Maker do hmoty Sculpey a ne opačně.


Závěr

Co říci závěrem? Mold Maker rozhodně splnil veškerá má očekávání. Navíc mám již i zkušenosti s Instant Moldem a dvousložkovou silikonovou pastou Siligum, takže mohu srovnávat. O obou výše zmíněných hmotách napíši vlastní článek, zaslouží si to. Ovšem i tak již mohu říci, že Mold Maker si nevede vůbec špatně.




Výhody:           
- relativně snadná dostupnost
- vyrobená forma je pevná, přesto pružná
-       -  forma je odolná, polymerovou hmotu můžeme zapékat přímo v ní
-       - věrně kopíruje povrch
-        - nijak nepoškozuje snímaný povrch
-       - funguje i jako změkčovač polymerové hmoty Sculpey
-        - dobrá cena

Nevýhody:       
- musí se zapéct – tato skutečnost by mohla někomu vadit, pro mě osobně to problém není   

-  musíme si koupit dětský pudr/zásyp, ovšem pokud ho již doma nemáme, dá se  koupit například v lékárně (opět bych řekl, že je to nevýhoda jen pro někoho) 
-  s sebou na cesty (například na snímání zajímavých povrchů    v přírodě) bych si ji asi  nevzal, lépe se s ní pracuje doma u stolu
                       


Celkem:     9,5/10 - Rozhodně doporučuji

Za poskytnutý vzorek děkuji prodejci, firmě DecoDance, s.r.o.

pondělí 19. září 2011

Mold Maker

Ještě musím zapéct - což tedy bude chvilku trvat, než se k troubě dostanu, ale prý jsem v pořadí. Snad to nijak nepokazím. Zatím to totiž vypadá moc dobře. Jsem zvědav, jak se to bude chovat po zapečení.

čtvrtek 15. září 2011

Mold Maker aneb Vytváříme kopie takřka čehokoli.

Musím se vám přiznat, že jsem si původně ani nemyslel, že by si tento blog četl. Vypadá to ale, že jsem se spletl. Tedy snad a snad u toho i zůstane. Budu se muset snažit. Každopádně první vlaštovkou je to, že jsem po dohodě s majitelem firmy Decodance získal k otestování hmotu Sculpey Mold Maker, která se zároveň používá i jako změkčovač polymerové hmoty Sculpey. V historicky krátké době recenzi přidám na stránky svého blogu.


Rád bych zdůraznil, že můj (veskrze pozitivní, to klidně mohu již říci) vztah k Super Sculpey vznikl z toho, že jsem se na modelfóru zeptal hell_knighta (že je to Saša Bilibov jsem tenkrát netušil), jestli by mi nemohl Super Sculpey sehnat. Mohl, navíc mi dal odkaz na firmu, která v ČR (nejen) Super Sculpey prodává.

Ale dost slov. Jdu testovat...

Zatím jen okopírovaný text ze stránek prodejce:

Mold Maker ® je určený k vytváření rychlých, a přitom trvalých otisků nebo forem. Můžete ho použít k otisknutí vašich oblíbených výtvorů, mincí, knoflíků nebo jiných reliéfů. Mold Maker ® je ideální pro opravy obrazových rámů nebo soch. Je dostatečně měkký, aby posloužil k otisknutí i obtížných detailů. Mold Maker ® je rovněž vynikající jako kondicionér a změkčovač polymerových modelín Sculpey. Jednoduše vezměte malý kousek Mold Makeru, vhněťte ho do polymerové hmoty a pečlivě promíchejte. Případně přidejte další množství Mold Makeru, abyste dosáhli očekávané konzistence.




středa 14. září 2011

Další využití polymerové hmoty

Pokud by se mezi čtenáři našel někdo, kdo by si nechtěl skulptění ani vyzkoušet, tak další způsob, jak se dá využít polymerová hmota mi přijde jako naprosto geniální. Snad proto, že je tak jednoduchý...

Další vlastností polymerové hmoty jako je třeba Super Sculpey, a o které jsem nemluvil, je totiž to, že se jedná o hmotu, která nemá mastný povrch. Z toho vyplývá, že ani neumastí nic, co k ní přiložíme, respektive do ní vmáčkneme.

Snad mám delší vedení, ale dokud jsem neviděl instruktážní video Miniature Painting Secrets with Jennifer Haley, kde je vidět, jak toho využije, nespojil bych si dohromady právě tuto vlastnost a malování figurek. Napadnout mě to dříve, nemusel bych si zbytečně lámat hlavu s tím, jak namalovat díl figurky, který musím nejprve namalovat, než ho přilepím k figurce. Z připojeného obrázku je to jasnější než sebelépe napsaný text.

Jak jsem navíc již psal, tak polymerová hmota se dá používat opakovaně. Tedy pokud ji nezapečeme (což je, uznávám, hlavní smysl polymerové hmoty). Pak s ní mohou již tak maximálně jen rozbít okno. Do té doby nám však bude sloužit k naší plné spokojenosti.

úterý 13. září 2011

Modelovací hlíny a tmely - část druhá - Polymerové hmoty

Polymerové hmoty se zásadně liší od dvousložkových tmelů tím, že pro finální vytvrzení vymodelovaného výrobku je potřeba jeho zapečení v kuchyňské troubě - (pozor! Nepoužívejte mikrovlnnou troubu, resp. mikrovlny!). Snad právě tak se dá vysvětlit i označení polymerových hmot jako polymerové hlíny. Jenže pro zapečení keramických hlín je potřeba teplota více než 1200°C. A podobnou teplotu z kuchyňské trouby nedostaneme. Pro zapečení polymerové hmoty je pak dostačující teplota kolem 130°C (SuperSculpey).
 
Samotné zapékání není vůbec těžké. Poprvé jsem se toho také obával, ovšem je to stejně složité jako ohřátí vody v konvici. Já sám si věci, které chci zapéct, dávám postupně na menší plech. Jakmile je zaplněný, umístím ho do roztopené trouby. Nezapečené věci jsou stále citlivé na dotek a takto je dostatečně ochráním.

Vlastnost polymerových hmot, která mě doslova nadchla, je fakt, že dokud hlínu nezapečeme, můžeme s ní stále pracovat. Zatímco pokud jsme do určité doby (většinou méně než hodina) nezpracovali rozmíchaný dvousložkový tmel, tak  prostě a jednoduše zatvrdl. Polymerovou hmotu může nechat na stole třeba čtrnáct dní a pokud si vlastní neopatrností neponičíme vymodelovanou část, můžeme na výrobku stále pracovat.

Další výhodou je to, že můžeme opakovaně (třikrát určitě, to mám vyzkoušeno) zapékat jednu věc – tedy můžeme si vyrobit základ, na kterém dále pracujeme. Stejně tak mám i vyzkoušeno, že můžeme na zapečený základ použít například Duro (viz. dříve) a celý výrobek pak můžeme zapéct. Dvousložkový (a dříve vytvrzený) tmel to vydrží – viz. Připojený obrázek. Navíc případné prasklinky není těžké opravit.

Druhy polymerových hmot

Jaké polymerové hmoty můžeme koupit? Pro vlastní skulptění figurek se nejčastěji používá hmota FIMO a Super Sculpey, resp. Super Sculpey Firm.  Navíc je velkou výhodou, že výrobky Sculpey i Fimo můžeme sehnat na našem trhu za velmi dobré ceny v nabídce firmy Decodance – a to i v porovnání s ebayem!

Právě hmota Super Sculpey a Super Sculpey Firm jsou to nejlepší – nejen podle mého názoru – to nejlepší, co se dá na trhu sehnat. Velmi časté je smísení Super Sculpey a Super Sculpey Firm v poměru 50:50. Získáme tak hmotu, se kterou se lépe pracuje. Samotná Super Sculpey (já místo ní používám Sculpey – Living Doll – hlavně proto, že ji mám, navíc se mi s ní dobře pracuje – na fotografii růžová hmota) je měkčí než šedá Super Sculpey Firm.

Pro vyhlazování se hodí štětec a – jak mi bylo poraděno – White Spirit. Obyčejná voda příliš dobře nefunguje. Pokud zjistíme, že je hmota příliš rozměklá, je dobré ji dát vychladnout do chladničky.

Závěrem musím říci, že polymerové hmoty poměrně radikálně změnily můj přístup k vlastnímu skulptění. Dříve jsem jednoznačně upřednostňoval dvousložkový tmel Magic Sculp a Duro. Nyní základem mého skromného skulptění je naopak Super Sculpey a Magic Sculp a Duro mám pro ‚strýčka Příhodu‘. Rozhodně doporučuji mít v zásobě všechny výše uvedené hmoty.

pondělí 5. září 2011

Zavři oči brouku a ... fik!

Za nadpis tohoto svého příspěvku jsem si zvolil klasickou filmovou hlášku. Jenže co když naopak chceme udělat na figurce oči věrné a otevřené? U malých měřítek ani nemusíme použít lak, u 54 mm lak postačí. A i u větších měřítek (75 mm a více). Ovšem u bust by již mohlo být vidět.

Nedávno jsem se dostal do situace, kdy jsem potřeboval namalovat oči na bustě lva jako hlavní cenu do modelářské soutěže našeho nmladoboleslavského klubu. Bude sice na dřevěné desce s nápisem, ale přeci jen. Nějak to odfláknout jen proto, že 'to není pro mně' se mi nechtělo. Jenže jakji udělat co nejrychleji?

Nejprve jsem si čumák lva udělal otiskem z busty lva od firmy Kraken, z polymerové hmoty pak dodělal hřívu. Akrylovými barvami jsem namaloval základ, pak světlo a stín a pořád se mi něco nelíbilo. Jenže co? Pak jsem na to přišel - ač jsem namaloval i oči, bílou tečkou jsem se snažil udělat i odlesk v oku, stále to nebylo ono. Vzpomenul jsem si na to, že se mi líbily během školního výletu na základce nejvíce líbily skleněné oči jedné vycpané zebry. Vypadala jako živá.

Shodou okolností jsem měl na stole i lahvičku Glue'n'Glaze - bílá substance, která po vytvrdnutí krásně 'zasklí' okno, světlo u auta... Jenže já ji takjřka již ze zoufalství použil na 'zasklení' lvího oka. Určitě je dobré si oko nejprve předmalovat. Ovšem výsledek předčil všechna má očekávání. (Škoda, že na fotografii není příliš vidět 'hloubka' lvího pohledu.) Jsem si jistý, že jsem neobjevil Ameriku, ovšem pokud na druhou stranu nepochobyji o to, že se najdou i jiní kolegové, kteří budou chtít 'zasklít' nějaké oko na bustě. Neodpustím si jedno malé upozornění: je třeba to vyzkoušet, protože pokud bychom roztoku použili příliš, tak oko bude vypadat sice pěkně, ovšem jako skleněné. A pokud není náším cílem reklamní busta pro místní klub preparátorů, tak to nebude ono.

PS: Ač vážně nejsem jejich agentem (=nic z toho nemám :( ), tak kdo nezná firmu Deluxe materials, o hodně přišel. Doporučuji všem, aby si prostudovali jejich stránky. Byť ne vše mají funkční.