středa 29. února 2012

Vášnivý lovec od Polarisu - fotografie

Největší výhoda nekomerčního vlastního blogu je bezpochyby v tom, že si zde mohu psát o čem chci. A naopak nepíši o tom, o čem psát nechci. Čas od času se pak třeba najde i příležitost namalovat si pěkně zpracovanou figurku, která je navíc vše možné, jen ne nudná a okoukaná. 

Právě do této kategorie řadím figurky od firmy Polaris. Zatím jsem tedy namaloval jen dvě. První byla figurka Hellboye, druhou pak Medvědí člověk. Na pracovním stole mám ještě další dvě figurky, které však jsou pokrevní sestry lovce na fotografiích. Tedy sestry... podle mého to sestry jsou. Když jsem se o tom bavil s autorem, tak to jsou možná i bratři.



Nic to však nemění na skutečnosti, že figurka, kterou firma Polaris nakonec uvedla na trh, je velmi (!) pěkně odlitá - osobně bych ji zařadil těsně za resinové figurky JMD - a představuje doopravdy neotřelou figurka. Jedinou nevýhodu jsem tak nalezl v tom, že jsem figurku musel namalovat podle předlohy. A malovat podle předlohy je přesně to, co nemám na vlastní figurkařině příliš rád. I proto jsem k figurce přidal nebohého človíčka, který ještě neví, zda bude jíst, či bude sněden. Osobně na něj příliš nesázím, jenže já ve všem vidím to horší. Snad se vám bude figurka líbit tak, jak se líbí mně.



pondělí 27. února 2012

Černá poprvé... (Lifecolor Set)

K napsání článků o setech barev jsem se rozhodl již poměrně dávno. Tenkrát šlo konkrétně o Flesh Paint Set od firmy Andrea. Něco málo jsem k tomu i napsal, jenže to bylo v době, kdy jsem neměl vlastní blog a uvažoval jsem spíše o webové stránce. Jenže jak šel čas, tak jsem začal místo článku o setu barev psát tento blog. Navíc jsem objevil i modelovací hmotu Sculpey...

Nějaký příspěvek o samotných akrylových barvách jsem ale napsat přesto stále chtěl. Navíc již samotný název blogu, že?! :) Co ale napsat? Plácnout na blog odkaz na daný set na stránkách výrobce a napsat, že ho používám? Hezké, jenže krátké a nic moc nevypovídající.

Protože jsem si postupem doby dokoupil i nějaký další set, který jsem začal používat častěji než samotné barvy, myšlenky na nějaký ten příspěvek se mi vrátily. Začal jsem ovšem pozvolna. Totiž tím, že jsem něco málo napsal o teorii barev. Je to opravdu krátké pojednání. Důležité ovšem proto, aby nezůstalo jen u ono 'set mám, používám'. Otázkou je totiž proč vlastně.

Black Rubber Shades & Co Set (TS27)

První setem barev, který teď chci představit, není set Andrea, ale set od firmy LifeColor. Nejedná se klasický set. Klasickým setem chápu takový soubor barev, který je rozdělený na základ (Base),  první a druhé světlo (First a Second Light) a první a druhý stín (First a Second Shade).

Toto rozdělení je klasické proto, že vystihuje, jak se vlastně s akrylovými barvami pracuje. Akrylové barvy totiž zesvětlujeme jejich naředěním. Nikoli tak, že do barvy přidáme pigmentovou bílou. To sice udělat můžeme, ovšem pak již nebudeme mít světlejší odstín, ale barvu zcela jinou, než jsme chtěli. Kdo by tomu nevěřil, stačí, když si do červené přidá bílou pigmentovou barvu. K samotné práci s akrylovými barvami se ještě dostanu v samostatném článku. 

Nyní zpět k černé a setu Lifecolor.

V tomto setu nalezneme šest barev, s jejich pomocí budeme malovat černou. Barvy v tohoto setu jsou pojmenovány poněkud poetičtěji. Snad je to i tím, že nejsou určeny přímo pro figurkáře. Tomu napovídá již samotný název - tedy Diorama Set. Skutečností však zůstává, že s pomocí tohoto setu lze namalovat poměrně věrně gumu a další podobné součásti modelů tanku, letadel... ale i figurek.


Tyto barvy jsem zkušebně použil na plastikovém modelu vozidla Austin (Tamiya; 1/48). S výsledkem jsem spokojený. Malování bylo rychlé, práce s barvami LC pohodová, ředil jsem je vodou. Pokud by je chtěl někdo stříkat pomocí stříkací pistole, doporučuji ředidlo výrobce. Barvy lépe kryjí a hlavně mají mnohem věrnější povrch. Ovšem i pokud použijete vodu, je výsledek dobrý. Chce to trochu praxe.

Možná se teď ptáte, jak ale barvy vlastně vypadají. Zda by nestačila jedna černá barva a barvu si namíchat. Neodpovím asi příliš stručně. Vždy je zde nějaké ALE. Tedy ano, jedna černá by stačila, ale namíchat konkrétní barevný odstín je opravdu těžké. Další ale je pak to, že trefit - například pro případ nějaké pozdější opravy - stejný odstín je takřka nemožné. Sám se jen pousměji nad tím, jak jsou v časopisech uváděny procentuální poměry jednotlivých barev, případně počet kapek. To je užitečné pro určení vzájemného poměru. Kdo však s barvami nepracuje často a neví, co se mu podaří namíchat za barvu... Navíc některé barvy vypadají jinak, pokud jsou vlhké, jinak vypadají, když zaschnou. Proto jsem na samotný závěr tohoto příspěvku připravil náhled na to, jak vypadají zaschlé barvy. Všimněte si, jak se barvy mění jen tím, jak moc jsou naředěné.

Doufám, že se vám tento článek bude hodit. Nezůstane jen u něj. Jako další v řadě je černý set Andrea.

Tak za co?

neděle 19. února 2012

Kemper Mini Ribbon Tools Set

Své modelovací nástroje jsem si rozdělil jako 'doma vyrobené' a 'kupované'. Protože jsem postupem času začal mít nástrojů více, tak jsem si je dále rozdělil ještě na ty, kterými hmotu uhladím, zamačknu tlakem. A na ty, kterými přebytečnou hmotu odříznu. Nástroje Kemper Mini Ribbon Sculpting Set pak právě patří do této kategorie. Jejich hlavním účelem je šetrně odstranit přebytečnou hmotu. 

V sadě nalezneme šest nástrojů s násadkou z (hádám) hliníku a vlastním hrotem nástroje z kvalitní listové oceli (i proto jsem v předchozím příspěvku publikoval video hrotu jednoho nástroje). To je velmi důležité. Právě díky tomuto kvalitnímu hrotu nástroje můžeme velmi snadno odstraňovat (snad slovo seškrabovat by bylo přesnější) přebytečnou hmotu. Abych demonstroval tuto vlastnost, pořídil jsem několik fotografií během názorné ukázky práce s těmito nástroji. 

Pokud se na nástroje pozorně podíváte, možná vám jejich tvar přijde povědomý. Nejedná se o nějaké vymyšlené tvary, ale o osvědčené tvary uměleckých tvořítek. Vtip je však v tom, že rozměry nástrojů Kemper jsou v milimetrech. Velmi dobře proto poslouží při modelování malých tvarů. 

Odebírání přebytečné hmoty...
Záměrně nepíší, že slouží pro tvůrce figurek a bust. Jejich využití je mnohem větší. Namátkou mě napadají tvůrci diorám, podstavců pod figurky, všelijaké domácí hobby koníčky. Osobně jsem za tyto nástroje rád, jsem opravdu velmi rád, že je mám. Urychlí mi totiž práci s hmotou Sculpey a dvousložkovými tmely...  A ono slovo urychlí, které rád používám, neberte tak, že když je tato doba naprosto vymknutá z kloubů a vše se řídí jen pokynem 'rychle, rychle...', že i já po něčem podobném volám. To rozhodně ne. 'Urychlí' myslím tak, že se správnými nástroji, technologií, ..., zkrátka postupem, mohu danou věc vymodelovat rychleji. Tedy dokud mám v hlavě to, jak má nakonec vypadat. 

A proč jsem si sám něco podobného nevyrobil, ptáte se? Zvláště když jsem v jednom z minulých příspěvků ukázal, že vyrobit si vlastní nástroj je jednoduché? Je to právě díky té listové oceli na nástrojích Kemper. Když jsem se pokoušel něco podobného vyrobit, použitý materiál byl buď příliš měkký (měděný plech), praskal (plech z mosazné nábojnice), případně se mi ho nepodařilo do požadovaného tvaru naohýbat (ocelový plech). Navíc je hodně pravdy na rčení, že je mnohem lépe chodit ke kováři, než ke kováříčkovi.  
...a hotovo.

pátek 17. února 2012

Austin 1/48, aneb Vytrhávat to už nebudu

Tak jsem jsem konečně hodil na kola čtvrtkového Austina od firmy Tamiya. Za to proklaté přední sklo bych si nafackoval. Vytrhávat ho už ale nebudu. A ani se nebudu hájit tím, že jsem si hlavně chtěl vyzkoušet postupy malování techniky. A také patinu. Jenže ta mě ještě čeká, protože jsem pneumatiky maloval pomocí Lifecolor setu 'Black - Rubber Shades & co'. Tak alespoň něco z něj vytěžím. Také jsem se utvrdil v tom, že takhle stupidně nalepené okno vypadá opravdu mizerně. Tedy vlastně dvě dobré zprávy, ne?

úterý 14. února 2012

F.A.Q. aneb Nad dopisy diváků



V roce 2005 vydalo nakladatelství Andrea Press knihu FAQ od Miga Jiméneze. Kniha byla věnovaná plastikovým modelům pozemní techniky. Kniha čtenáře provedla stavbou modelu včetně konečné úpravy, tedy vše od uspořádání modelářského stolu až po závěrečnou patinu. Stručný, avšak výstižný text, doprovázelo velké množství fotografií. Vše bylo vytištěno na křídovém papíru. Tomu odpovídala i cena, avšak byla rozhodně vyvážena kvalitě obsahu. Komu se podařilo knihu koupit, získal v ní kvalitního průvodce. Kniha byla užitečná i v případě, že jste nestavěli modely bojové techniky, ale malovali figurky. Také dlužno podotknout, že kniha FAQ od Miga Jiméneze byla první, ne však poslední. V dalších letech vyšly knihy věnované figurkám, letadlům a civilním dopravním prostředkům, tedy motocyklům a autům. Přesto si troufám tvrdit, že nejlepší zůstal právě první díl, mezi jehož největším nedostatkem bylo, že se vyprodal velmi rychle.

Na začátku roku 2012 se do prodeje dostala kniha s originálním názvem F.A.Q.2 od stejného autora. Změnilo se však vydavatelství a vydavatelství Andrea Press vystřídalo vydavatelství AK interactive. 

To mě právě zarazilo, když jsem se o knize na podzim minulého roku dozvěděl. Bál jsem se, že se bude pouze jednat o recyklaci prvního dílu, navíc s použitím produktů AK interactive. Přeci jen se na českém trhu neustále přesvědčujeme o tom, že za novinku je vydáváno to, je ve své podstatě stále stejné, jen jiné v nejmenším detailu. Z tohoto důvodu jsem váhal nad tím, zda má vůbec smysl si knihu, navíc za takřka 1.600,- Kč pořizovat.

Jenže jak šel čas, tak jsem se setkával s nadšenými reakcemi těch, kteří si knihu pořídili. A když odhlédnu od výkřiků 'it's a must have book', o kterých si mohu myslet své, tak přeci jen zůstaly i další pozitivní reakce. Nakonec se stalo to, že jsem potřeboval objednat sadu barev od Lifecolor. A protože jsem nechtěl opakovat chybu, kterou jsem udělal, když jsem si nekoupil - a pak více než rok marně sháněl - jinou sadu Lifecolor, tak jsem si v náhlém hnutí mysli knihu nakonec přiobjednal také s tím, že mám utracený takřka polovinu rozpočtu na figurky a barvy pro rok 2012. Než kniha přišla, tak jsem si za to chvílemi i nadával.

Pošťák zvonil jen jednou

 Jenže pak najednou zazvonil domovní zvonek - jen jednou, snad proto, že to nebyl pošťák, ale poštovní doručovatelka - a já měl v rukou balík s knihou. Naštěstí jsem měl ještě chvíli na to, abych obal balíku roztrhl a začal knihou listovat. Po chvíli jsem si s potěšením uvědomil, že jsem své peníze nevyhodil do kanálu.

Večer jsem měl více času na pořádný rozbor knihy. Mohu tak s klidem říci, že se nejedná o reedici prvního dílu. Ano, je samozřejmé, že základy jsou stále stejné, stejně jako některé techniky. Ono když vám budu říkat, jak se maluje akrylem, budu vám to samé říkat i za rok, stejně jako bych to řekl i před rokem. Rozdíl by byl 'jen' v tom, že bych měl více zkušeností a vysvětloval bych to na jiných figurkách.

To samé najdete i v knize FAQ2. Navíc tedy to, že k technikám popsaným v prvním dílu - pokud knihu FAQ tak mohu nazvat - autor přidal i techniky, které nezmínil, případně jsou to techniky nové. Navíc kniha i poněkud ztloustla a zejména více než třicet stran věnovaných tomu, jak udělat správnou kompozici v diorámatu. To osobně považuji za nejlepší část knihy. Knihy, která nemá příliš slabých míst. Za to považuji jen čtyři strany fotografií věnovaných tomu, kde všude autor byl. V dobách internetu, navíc blogu - odkaz na Migův blog můžete nalézt i mezi mými oblíbenými blogy - mi to přijde jako zbytečné. Navíc na těch čtyřech stranách kvalitního křídového papíru mohl být (měl) nějaký postavený model. Galerii postavených modelů však v knize nalezneme i tak. Nejedná se navíc o žádnou zbytečnost a 'Chlubítko', naopak. Další velmi užitečná část knihy. 

Zápory

Cena za knihu je vysoká, ovšem za zápor ji nepovažuji. Za hodně peněz získáme hodně muziky. Kniha je, stejně jako první díl, udělaná tak, že se k ní neustále musíme vracet. Za ten jediný nedostatek považuji to, že jsem v knize nenašel část věnovanou malování pneumatik. Snad proto, že set LC (barvy LC se v knize jinak hojně používají) je poměrně horká novinka. Zda to je ten důvod však nevím, jen se dohaduji. Mně navíc set Black Rubber Shades & co. přišel spolu s knihou. Tak mi však to tak moc nevadí, navíc jeho recenzi a porovnání se setem Black od firmy Andrea umístím na svůj blog.  Nezbývá než se těšit na FAQ Sci.fi & Fantasy. To mi osobně chybí a rozhodně by si podobná publikace kupující našla. Není však fér vytýkat knize FAQ2 něco, co v ní není. Navíc kdyby bylo, nechtěl bych vidět tu cenu.

Knize bych vytkl jen to, že obsah by měla mít mnohem podrobnější. Jinak nic.

Závěr

Nebudu nikomu říkat, ať si knihu koupí. Zvláště tak drahou. Ovšem pokud tak uděláte, litovat nebudete. A kdyby se někdo zeptal, zda bych si knihu koupil, kdybych ji neměl? Ano, určitě ano!


9,5/10
Název:            F.A.Q. 2 
Vydavatel:      AK interactive
Počet stran:   304 
Rok vydání:   2012
Jazyk:        angličtina (k dostání jsou i další jazykové mutace, i bez znalosti angličtiny je však kniha výtečně srozumitelná, na fotografiích jsou zachyceny i použité barvy a další přípravky)

neděle 12. února 2012

Dark Eldar Lhamaean - začátek malování

Když se přenesete přes broušení, pilování a broušení, je z Lhamaean hezká figurka. Sice je to pořád skřet, ale i tak.

Začal jsem tělovkou. Podle obrázku sice má na rukách rukavice a nějaký zvláštní S/M obleček, ale více se mi líbí s holýma rukama a nohama. Nechci říkat, že je to sexy, či tak něco, ono kdo normální ženské s dvěma meči v rukách něco takového může říci... To ne, ale více se mi to k ní hodí.

Když jsem maloval oči, tak jsem si uvědomil onu známou pravdu. Totiž že namalovat jedno oko je opravdu snadné. Ovšem namalovat pak to druhé jako první.... pomáhám si tím, že se snažím, aby figurka necivěla přímo před sebe, ale dívala se někam stranou. Pak se mi oči malují mnohem lépe.

sobota 11. února 2012

Splněný sen... no nebo ne?

Translucent Liquid Sculpey - podstavce

Hmota Translucent Liquid Sculpey (TLS) v sobě skrývá netušené možnosti. Opravdu jsem jí byl překvapený. Jenže co znamená tlachání o tom, jak je to vynikající věc? Nic, je to jen tlachání. Proto jsem se již od samého počátku rozhodl ji představit i 'v akci'. Ono i tak se nevyhnu tomu, abych nebyl obviňován z toho, že s tím nemám žádné zkušenosti a viděl jsem tu věc jen z okna Orient Expressu. Jenže jak rád říkám, tak tady máte první fotografie a rozhodnutí je na vás. Podstatné je jen to, aby to každý zkusil. Jinak to opravdu smysl příliš nemá.

A co jsem si tedy připravil na dnešek? Jednou z vynikajících vlastností je to, že TLS umožňuje vytvoření obtisků jednoduše tak, že přenesete takřka libovolný obrázek z časopisu, obrázek namalovaný pastelkami, z předlohy vytištěné na laserové tiskárně/kopírce a po zapečení papír jednoduše smyjeme vodou a zůstane nám jen přenesený obrázek na průhledné bláně (= samotný zapečený TLS, který díky teplotě zprůhlední) - k tomu se dostanu příště.

Jenže co dělat, když nemáme laserovou tiskárnu, ale inkoustovou? Pokud bychom nanesli na vytištěný obrázek TLS, zapekli, tak při smývání papíru smyjeme i obrázek z TLS. Je to proto, že samotný inkoust se zapečením nezmění, na TLS se nepřenese a v důsledku působení vody ho pak smyjeme i přebytečným papírem.

Jenže otázkou je, proč vlastně ten papír potřebujeme smýt? Vždyť stejně nakonec budeme muset na rub dát lepidlo a jím výrobek přilepit. Řekl jsem si tedy, že ze zapečeného výrobku nebudu žádný papír smývat a jen ho nůžkami zastřihnu do požadovaného tvaru. S výsledkem jsem více než spokojený. To můžete posoudit ostatně sami.

Mám jen několik postřehů.

  • TLS se zapéká stejně jako ostatní hmoty od Sculpey - tedy při teplotě cca 130°C. Krátkodobé zvýšení teploty (ne více než 150°C, a i to se mi příliš neosvědčilo) způsobí, že TLS zprůhlední ještě více. Pokud však nemáte k dispozici troubu s přesným nastavením teploty, teplotu ponechte na oněch 130°C
  • Výrobek zapékám 15 - 30 minut. Tedy déle než například SuperSculpey (tam je to 15 minut). Je dobré první zapékací proces kontrolovat.
  • TLS je během zapékání cítit. Není to žádný výrazný zápach, který by navíc v troubě zůstal i po zapékání. Ani to není žádná chyba, ale je dobré o tom vědět. Odstranit to nelze, je však možnost zapekaný výrobek přikrýt - konečně jako při pečení. Osobně mi to však přijde zbytečné a nedělal bych to. TLS při práci nemění svůj objem, neprská, nic takového.
  • Po zapečení TLS zprůhlední a zmatní. 
  • Obrázek se (logicky) po nanesení TLS zničí.
  • Použitý papír (ten s obrázkem) musí být suchý a čistý. Při teplotě 130°C opravdu nezačne hořet a ani se pálit. Já jsem použil papír do tiskárny, nějakou reklamu na věštění a horoskopy (to je to slunce) a čtvrtku. Jak to dopadlo, vidíte na obrázcích.
Další možnosti využít TLS (nejen) ve figurkařině představím příště.



  1. Na obrázek naneseme TLS. Štětec se TLS zanese, proto je lepší použít špejli, starou násadku od štětce... 
  2. Nanášení můžeme i opakovat. Pak ovšem bude třeba ponechat výrobek v troubě déle. Ne však déle než oněch třicet minut.
  3. Po vyndání výrobku z trouby pomocí nůžek výrobek obstřihneme.
  4. Samotný zapečený výrobek je pružný, má matný povrch a já bych ho přirovnal k plastu, ze kterého jsou vyrobeny nafukovací hračky. Jen je tedy matný.

Sníh a led

Nedílnou součástí modelu bývá i podstavec. Ne vždy tomu tak musí být, někdy je to dokonce kontraproduktivní - v bodovací soutěži skvěle postavený model jeepu, který projíždí hlubokým bahnem, nikdy neporazí model stejného vozidla, který sice není postavený až tak bezchybně, ovšem nakonec zvítězí díky tomu, že si rozhodčí mohou prohlédnout (a řádně obodovat) i podvozek a kola. 

U figurek je situace poněkud jiná. Navíc ve chvíli, kdy si stavíme model pro vlastní potěšení, je správně zvolené prostředí, do kterého figurku umístíme, kolikrát stejně důležité jako figurka sama. 

Právě to jsem měl na paměti, když jsem maloval figurku Inuity (o babče již nemohla být řeč) od firmy Polaris. Již jsem tu o samotné figurce psal, takže nyní se budu soustředit na podstavec. 

Samotný dřevěný podstavec jsem koupil na výstavě e-day. Vždy jsem figurky umisťoval na podstavce pravidelných tvarů. Tedy nejčastěji kvádry. Jenže již poměrně dlouhou dobu jsem si chtěl postavit figurku na nějaký podstavec s kazem. Úmyslným kazem. Jenže se mi nelíbila příliš variace na téma 'skála stokrát jinak'. To mi již přišlo okoukané. Když jsem se ovšem u prodejce přehraboval v bedýnce s podstavci, tak mě upoutal podstavec, který měl čtvrtinu části doslova utrženou. A přiznám se, že mi bylo jedno, že to podle všeho bude stá a první variace na výše zmíněné téma. Podstavec jsem si koupil a doma přemýšlel, jakou figurku na něj dám. Nic mě nenapadlo, takže jsem podstavec odložil mezi další podstavce a skoro na něj zapomenul.

Netrvalo však nijak dlouho a na stůl se mi dostala velmi šťastnou náhodou figurka od Polarisu. Ještě předtím mi Saša (ve své podstatě pan Polaris osobně :-) ) zaslal dvě rozpracované (tak z 99% hotové) figurky babiček (ty na blogu zveřejním také). A já si k nim vybudoval vztah. Nevím tedy, jak přesněji to říci. Viděl jsem v nich to, čím podle Mythwooda (autor) být mají - lovci, kteří loví lidi pro maso. Morbidní, ovšem na druhou stranu velmi originální. Tedy pro mne jako figurkáře určitě. 

Když jsem figurku vybalil z doručeného balíčku, viděl jsem ihned postavu lovce, který pátrá po své další oběti, která se krčí někde schovaná. Jenže jak vpašovat na malý podstavec poměrně velkou figuru lovce a další figuru jeho oběti? Přeci jen nějak figurku upravovat, to jsem ihned zavrhl. Stejně tak i nějaký zbytečně velký podstavec... kouzlo okamžiku by vyprchalo. Vzpomenul jsem si však takřka ihned na onen poškozený podstavec. Jak jsem ho v krabici našel, vůbec jsem nepochyboval, jak bude celá scéna vypadat. Dominantní lovec, který pečlivě vyhlíží oběť, která se mu ztratila někde ve skalách. A samozřejmě oběť, která je svému konci blíže, než by chtěla být. Samotný příběh ať si vypráví každý sám. Já byl spokojený s tím, že jsem měl nějaký nápad (to nebývá tak často, jak bych si přál :-) ). Pověstnou třešničkou na dortu pak bylo to, že byť jsem musel oběť vymodelovat, tak jsem šťastnou shodou náhod vybral takovou předlohu, která ve své podstatě neobsahuje žádné detaily a ani nijak složitou anatomii. Méně je prostě v tomto případě opravdu více. Vlastní vymodelování pak bylo otázkou pár minut. 

Ze Super Sculpey jsem si vymodeloval základ. V tomto případě  tedy tělo, hlavu a nohy. Do žádných detailů jsem se nechtěl pouštět. Hlavní částí měla být figurka lovce. Pak jsem z dvousložkového tmelu domodeloval zbytek. Z greenstuffu jsem také udělal některé skály, vlastně takový přirozený úkryt. Velké kameny jsem pak doplnil z vlastní (nyní již velké, psal jsem o tom) zásobárny. 

Když jsem začal dotvářet vlastní podstavec, řekl jsem si, že by nebylo špatné nahradit suché mlází starým stromem. Jednak rozruší přílišnou dominanci figurky lovce, pak mi i dovolí provést další úpravy.

Zbývalo totiž jediné - vytvořit zdání zimy a ledu. Nezáleželo mi na tom, zda právě sníh začal padat, čí právě roztává. Chtěl jsem ovšem podstavec oživit rampouchy. Jak ale na ně, jak na sníh?

Sníh

Pro výrobu sněhové pokrývky je nejlepší volbou umělý sníh. Já jsem použil sníh Woodland Scenics. Je v podstatě jedno, jaký sníh užijete. Stačí vzít takřka libovolný z nejbližšího (dobrá, někdy je pekelně vzdálený) obchodu pro stavitele modelové železnice. Jako další je pak potřeba disperzní lepidlo (Herkules, PVA glue Citadel...), je to jedno. S trochou vody rozmícháme lepidlo se sněhem v poměru asi tak 1:5 ve prospěch sněhu. Získáme tak hustou kaši, kterou párátkem, druhým koncem štětce, naneseme na místa, kde chceme, aby sníh byl. Přijde mi důležité podstavec předtím namalovat základními barvami a je dobré umístit drny statické trávy, kusy dřeva... Výsledek pak nebude působit tolik monotónně. Je dobré také pamatovat na to, že stojící předmět (osoba) v bílém sněhu, má kolem sebe stín. Jen kolem nohou stačí. Já jsem stín příliš nepřidával, protože do začátku soutěže zbývalo již jen několik hodin. Nezapomenul jsem však 'zasněžit' i strom. Přesto jsem však nebyl příliš spokojený. Něco tomu stále chybělo.

Rampouchy  
Rampouchy byly přesně tím, co bylo ještě třeba dodělat. Jejich výroba je jednoduchá - stačí tavná pistole a vteřinové lepidlo, kterým pak rampouchy přilepíme. Pokud máme tavnou pistoli zapnutou již moc dlouho, příliš se rozehřeje a rampouchy nevyrobíme. Stačí však jen pistoli vypnout, až se ochladí dostatečně na to, abychom v práci mohli pokračovat. Doporučuji si rampouchů připravit více a až při jejich vlastním nalepování si vybrat ten, který se nám hodí nejvíc. Opět se jedná o velmi rychlou práci, která navíc přináší překvapivé výsledky. Upravené (seříznuté) rampouchy pak nalepíme lepidlem a trochou sněhu, který nám zbyl, zamaskujeme místo přilepení. 

Závěr

S figurkou jsem spokojen. Zejména tedy s atmosférou, která se mi prý povedla. To ostatně můžete posoudit sami. Bohužel mám jen tyto fotografie, které jsem pořídil během stavby. Figurku jsem totiž takřka ihned po jejím dokončení odeslal na soutěž Minimax do Děčína a já sám ulehl s nachlazením. Přesto jsem rád, že mohu říci, že se figura líbila a vyhrála ve své kategorii. A to i v době, kdy venku jsou teploty kolem -20°C. Snad se líbí i vám.

čtvrtek 2. února 2012

Modelaření na kolenou

Čím je člověk starší, tak vedle mnoha dalších věcí si i sám kupuje k Vánocům to, co se mu hodí. Je to na jednu stranu praktické, na druhou stranu to leze do peněz. O to více jsem byl překvapen, když jsem byl dotázán někdy v prosinci, co bych chtěl k Vánocům pod stromeček. Očekával jsem klasické ponožky, případně něco podobného. To hle ovšem opravdu ne. Protože jsem navíc tak nějak známý svým koníčkem, tak za otázkou následovalo i jedno ale... 'Ale žádné figurky!'
Tak jo, situace se vyjasnila. Navíc je pravda, že nějakou zásobu figurek mám, navíc poslední dobou se více a více přikláním k vlastní snaze o sculpting.

Ovšem když už někdo něco podobného nabídne, tak proč toho nevyužít. Shodou okolností jsem si ve stejné době chtěl objednat základové spreje od Citadel. Tak jsem přemýšlel, co si přiobjednat. Figurky ne, jejich technologie Citadel Finecast mě navíc příliš ani nenadchla. Nakonec jsem si vybral Paint Statiom. Sice jsem si říkal, že to je nejvíce ze všeho ne příliš užitečná věc, navíc obyčejné prkýnko by stačilo také. Jenže objednávku jsem odeslal a pak již bylo pozdě ji rušit. Nechal jsem to tedy být s tím, že z toho alespoň bude článek na blog. Nějaký příběh o tom, jak utrácet za zbytečnosti...
Jenže teď, po měsíci používání, musím přiznat svůj omyl. Podložka je to šikovná, opravdu dobře se s ní manipuluje a je velmi lehká. Navíc otvory v ní jsou přímo určené na barvy Citadel. A to jsou jedny z barev, které používám.

Zmínit musím i Work Station, který prodává Airfix/Humbrol. Ta mi přijde ještě univerzálnější. Ovšem tu jsem nikdy nezkoušel. Všimněte si (u obou) vykrojených míst na nohy. Opravdu to funguje a podložku si tak můžete dát na klín a pevně drží. Možnost přenášení celé podložky je velmi příjemné a v současné době tmavých dnů, se to hodí. Již se těším, až budu malovat/modelovat v létě na zahradě. Z takřka nechtěného vánočního dárku se mi stal velmi užitečný pomocník, díky kterému mohu plynule přecházet mezi modelováním a malováním. Nejsem odkázaný na stejnou židli, stejné místo. A pracovní stůl mám přitom stále uklizený. To jsem tedy nikdy předtím neměl...


 
Paint Station

  • šikovná pomůcka
  • snadno přenosný
  • je dobré používat i patřičný kelímek na vodu (prodává se zvlášť, případně musíte koupit dražší Paint Station + (kusově omezená, ale znáte to)
  • Paint Station + navíc obsahuje dvě paletky, dvě nádobky na vodu a řezací šedou podložku.  
  • malovat/tvořit lze takřka všude, kde si můžete sednout
 9,5/10